Logo HŽ

Anton Zimmermann

Hudobné centrum, Bratislava 2008

Anton Zimmermann
Šesť duet pre dvoje huslí
Darina Múdra (ed.)
Hudobné centrum, Bratislava 2008

Anton Zimmermann, Chamber Music/Sonatas – Duos – Trios
Peter Zajíček, Gabriel Szathmáry, Ján Gréner, Andrej Gál, Peter Guľas,
Hudobné centrum 2008

Anton Zimmermann (1741–1781) se díky systematické pozornosti, kterou jeho životu a dílu v posledních desetiletích věnují slovenští muzikologové (nejprve Pavol Polák, dnes Darina Múdra, autorka tématického katalogu Zimmermannových skladeb, který v rámci slovenské muzikologické produkce patří k nejvýznamnějším titulům posledních let) zcela zaslouženě přesunul z kategorie „Kleinmeister“, která s výjimkou hrstky největších zjevů ve středoevropském hudebním dějepisectví vymezovala po víc než jedno století umělecký význam skladatelů baroka a klasicismu, na pozici mimořádně pozoruhodné postavy slovenské hudební historie druhé poloviny 18. století. Česká hudební veřejnost by jistě uvítala možnost postavit Antona Zimmermanna do téhož světla – jako zatím nepříliš známého, avšak významného hudebního emigranta. Dokladů jeho domácí činnosti se dosud podařilo shromáždit málo: víme jen, že se narodil koncem roku 1741 v obci Široká Niva (Breitenau) poblíž Bruntálu, a že byl snad totožný s oním Zimmermannem, který podle Gottfrieda Johanna Dlabacze byl v roce 1763 varhaníkem královéhradecké katedrály.

Pokud se nepovede získat další informace, musíme se spokojit s konstatováním, že když se Slezan Anton Zimmermann na začátku 70. let 18. století rozhodl přesunout své působiště do Bratislavy, přišel tam už jako známý hudebník a skladatel. V hlavním městě tehdejšího Uherska ho čekala sice ani ne desetiletá, přesto však znamenitá kariéra knížecího dvorního komponisty ve službách hlavy uherské katolické církve Josepha Batthyányho. Pro svého zaměstnavatele sestavil na tehdejší dobu poměrně velký orchestr, který měl domácí i zahraniční členy, byl uznávaným autorem světských i duchovních skladeb a hudebním organizátorem par excellence; v pozdějších letech byl jmenován i varhaníkem bratislavského korunovačního Dómu sv. Martina. Zimmermannovo rozsáhlé dílo se za jeho života rozšířilo v opisech a tiscích po téměř celé Evropě, a to především v německy hovořících zemích. Nově z něj byl vydán zatím jen zlomek – několik symfonií, jedna mše a dnes recenzovaná část komorního díla, a to v edicích Musicalia Danubiana (Budapešť, editor Péter Halász) a Monumenta musicae Slovacae (Bratislava, Darina Múdra).
Bratislavská edice využívá výhody existence špičkového rezidenčního orchestru Musica aeterna k paralelnímu vydávání série brilantních zimmermanovských nahrávek: se skladatelem se tak seznámí zároveň hudebníci i posluchači – v případě autorů, jejichž jména se denně neskloňují v médiích, se jedná o ideální způsob vzbuzení zájmu o jejich tvorbu. Vydání Zimmermannových šesti duet pro dvoje housle doprovází CD, na němž je nahrán výběr ze skladatelovy komorní tvorby pro malé obsazení – houslová dua, tria pro housle, violu a violoncello a sonáty pro cembalo a housle – typický dobový žánr, kde cembalový part hraje prim a housle jsou doprovodným nástrojem. Především tato položka nahrávky nabízí možnost úvah o pozadí vzniku těchto kompozic, které mají všechny virtuózní charakter. Psal je Zimmermann výlučně pro své kolegy z řad profesionálních hudebníků, nebo se mezi jeho mecenáši vyskytovali natolik zdatní instrumentalisté, že se mohli hrou jeho skladeb bavit v době odpočinku? Ani tuto eventualitu nelze vyloučit;  výzkum identity konzumentů tohoto typu hudební literatury ve střední Evropě by mohl přinést stejně zajímavá zjištění jako před časem v Anglii, kde byla hra na klávesové nástroje doménou žen, zatímco kompozičně prostší houslový doprovod byl vyhrazen mužům (přílišná obratnost ve hře na hudební nástroje nebyla u výše postavených pánů žádoucí: jejich polem působnosti měly být hospodářství, vojenství a politika, nikoli zábava).

Ať tomu bylo ve střední Evropě jakkoliv (ze zdejší hudební historie jsou známi výteční hudebníci i z řad šlechty), dostává dnešní recipient do rukou kompozičně velmi zajímavý a posluchačsky vděčný hudební materiál.
Edice houslových duet je založena na vydání, o které se buď na přelomu let 1776–1777, nebo roku 1777 postaral lyonský hudební nakladatel Christian Gottlieb Guera (vlastním jménem Johann Gottlieb Graff), u kterého v roce 1777 vyšlo také Zimmermannových Šest sonát pro cembalo a housle a Šest kvartet pro dvoje housle, violu a violoncello; dueta jako op. 1, sonáty a kvarteta jako op. 2 a 3. Kontakt s Guerou Zimmermannovi pravděpodobně zprostředkoval po svém přesidlení do Lyonu esterházyovský houslista François Garnier. Houslová dueta byla až do nedávna známa pouze z dobových nakladatelských katalogů firem Guera a Breitkopf; v roce 2003 zakoupil Guerův tisk v Londýně pro vídeňskou Gesellschaft der Musikfreunde její ředitel Otto Biba.
Darina Múdra připravila na základě tohoto původního vydání vzorovou edici; k notovému materiálu je kromě předmluvy připojena ediční poznámka, pečlivě vypracovaná podle nejmodernějších zásad vydávání starší hudby. Jak předmluva k edici, tak booklet nahrávky jsou bohaté na nové informace, všechny texty jsou trojjazyčné (slovenština, angličtina, němčina). „Kapesní“ formát edice (A5) je vhodný pro základní seznámení se s dílem; lze předpokládat, že pro potřeby interpretů vydá Hudobné centrum samostatně provozovací materiál, který může eventuálně využít i jako půjčovní artikl. Jak edice tak nahrávka nepochybně patří do fondu nejvýznamnějších současných středoevropských vydavatelských počinů (paralelní vydávání hudebnin a CD je zřejmě ojedinělou záležitostí). Vzhledem k tomu, že se jedná o kvalitní nový repertoár, měly by obě najít své místo ve všech dobře vedených hudebních knihovnách a dostat se do rukou profesionálních hudebníků, profesorů a studentů hudebních škol, i laických zájemců o hudební bohatství Slovenska 18. století, a to jak doma, tak v zahraničí.




Aktualizované: 16. 05. 2016