Serafín 2014

Je nesmírně překvapující, když se v doslovu k CD Paratum Cor od sbormistryně Sylvie Urdové dozvíme, že podoba tohoto CD vykrystalizovala z okruhu hudebníků, kteří již delší čas obohacují (v případe instrumentalistů zejména na smyčcové nástroje) sakrální hudbu františkánského Kostela Zvěstování Pána v Bratislavě. Kromě těchto hudebníků se nahrávky účastní místní schola samotných bratrů františkánů. Z poslechu nahrávky jsem přesvědčen, že takovýto hudebně osobnostní potenciál by nejen mohla, ale doslova měla svatě závidět většina „hudebních vůdců a jejich spolků“, které usilují o rozkvět živé hudby kostelních kůrů. Proč? V mnoha ohledech je z nahrávky patrná snaha o historicky poučený interpretační přístup.

Netýká se to jen deklamační čistoty přízvučných a lehkých slabik či zřejmého přihlédnutí k významu textu, který se poměrně zdařile vtělil do rozmanitých afektů, které měly zejména pro barokní umění podstatný charakter. Ale též i odlehčeného přístupu ve formování hudebních frází, odtahů, které respektují střídání disonancí s konsonancemi, či střídmého užívání ornamentiky a vibrata samotných instrumentalistů a sólových zpěváků. Booklet CD obsahuje výstižný a badatelsky zasvěcený text Ladislava Kačica, který mj. poukazuje na specifikum obsazení františkánské hudby 17. a 18. století. Ta nepoužívala běžný čtyřhlasý sbor, ale jen jednohlasý sbor, který se střídá s pěveckými sólisty. Což je typické i pro tuto nahrávku a jistě je i pro milovníky „staré hudby“ oživující zvláštností. Pro mě osobně toto CD „odvrací šípy nepřítele“, jak se zpívá v prosebném textu k Paně Marii v Nunc tuo nomini. A to ne bojem či sílou, ale tím co je v posledku nejúčinnější – Krásou. Tak ať jí je čím dál tím více.

Aktualizované: 11. 05. 2020
x