Peter Lang,
Frankfurt am Main 2011
Málokdy se muzikologie vzchopí na dílo podobného rozsahu, jakým je monografie Dariny Múdré o životě a díle Antona Zimmermanna. Je výsledkem celoživotního úsilí badatelky, které se podařilo vytvořit první syntetický pohled na dějiny hudby na Slovensku v 18. století. Práce vychází v německé a anglické verzi, což ji zpřístupňuje badatelům na celém světe. Anton Zimmermann byl donedávna považován za okrajovou postavu hudebních dějin ve stínu Josepha Haydna. Darině Múdré se podařilo dokázat, že Zimmermann nebyl malý mistr třetí kategorie, ale velmi vyspělý a originální skladatel, jehož díla se čestně řadí po bok jeho slavného současníka, za jehož díla byla některá mylně pokládána.
V monografii Dariny Múdré najde hudební historik vše, co souvisí s životem a hudbou Antona Zimmermanna. Skladatel se narodil na severní Moravě v Široké Nivě u Bruntálu o Vánocích roku 1741 do neklidných let válek s Pruskem. O jeho vzdělání nevíme prakticky nic. Míst, kde mohl Zimmermann nabýt hudební vzdělání, bylo více: jezuitské gymnázium v Opavě (matriky shořely), piaristé v Bruntálu a Staré Vodě (matriky nedochovány), kláštery augustiniánů, premonstrátů atd. Nezbývá, než doufat v šťastnou náhodu, že se podaří někdy nalézt pramen, který by přispěl k osvětlení první poloviny Zimmermannova života. Zimmermannovi se nepochybně dostalo kvalitního hudebního vzdělání, ale to by nestačilo, kdyby on sám neměl mimořádné nadání. Svědčí o tom první zpráva o jeho hudebním působení z roku 1763, ve které je jmenován jako vysoce ceněný varhaník katedrály v Hradci Králové. Jak se rodák z Široké Nivy u Bruntálu dostal do Hradce Králové, zůstává neobjasněno, stejně jako jeho vztahy k Olomouci a Brnu. Jeho životní osudy v letech 1764–1771 zůstávají zahaleny rouškou tajemství.
Jako třicetiletý přišel Zimmermann do Bratislavy, která za vlády Marie Terezie prožívala mimořádně šťastné období rozvoje. První zmínka o něm v tomto městě se týká uvedení jeho singspielu Narcisse et Pierre roku 1772. Také další zprávy pojednávají o jeho činnosti skladatelské a varhanické. Roku 1775, zřejmě ve vyhlídce na místo, které by mu zajišťovalo existenci, se Zimmermann oženil a skutečně již následujícího roku se stal vedoucím kapely kardinála Batthyányho. Zde mohl plně rozvinout své tvůrčí síly, neboť tato kapela patřila k nejlepším hudebním souborům ve střední Evropě. Přesto skladatel stále usiloval o místo varhaníka v Dómu sv. Martina, kterého se mu dostalo v roce 1780. Zimmermann se bohužel z dosažení svého životního cíle dlouho netěšil, protože rok nato, 16. října 1781, zemřel. Jeho vdova pak dostávala od kardinála důchod, což v té době zdaleka nebylo běžné.
Jak jsme již naznačili, byl Zimmermann ve své době, ale i po smrti, široce uznávaný a hraný skladatel. Jeho autorství je podle D. Múdré prokazatelné u 281 děl, z toho u 145 zcela jednoznačně. Nezasvěcenému čtenáři to může připadat zvláštní, ale badatele v oboru hudby 18. století to nepřekvapí. Uživatelé Köchelova a Hobokenova katalogu vědí, že existuje množství děl, připisovaných Haydnovi a Mozartovi neprávem a že se v pramenech vyskytuje mnoho děl Mozartových a Haydnových, která jsou mylně připisována jejich méně významným současníkům. Se stejnými problémy se musela u Zimmermanna vyrovnat i Darina Múdra. Je zajímavé, že u instrumentálních a světských skladeb je určení Zimmermannova autorství většinou bez problémů. Také otázka autorství u skladeb, kde chybí autorovo křestní jméno, vyznívá většinou ve prospěch Antona Zimmermanna. Složitější situace nastávají v jeho chrámové tvorbě. V této oblasti se setkáváme s díly mylně připisovanými jiným autorům, jako jsou Sammartini, Joseph a Michael Haydn, Albrechtsberger, Holzbauer nebo Dittersdorf, což je Zimmermannovi bezpochyby ke cti. Na druhé straně řada duchovních děl, označených v některých pramenech jako práce Zimmermannovy, pochází ve skutečnosti od F. X. Brixiho, L. Hofmanna, Kobricha, Pleyela, Vogla aj.
I tyto skutečnosti svědčí o tom, že Zimmermann byl ve své době obecně známou skladatelskou autoritou, které bylo možno připsat cokoliv. Na jedné straně je pravda, že autorství lze určit na základě slohové kritiky. To ovšem předpokládá spartaci všech sporných skladeb alespoň ve formě particella, což je mamutí práce, ale její výsledek je pouze pravděpodobný. Hudba klasicismu se totiž vyznačovala mnohými podobnými rysy, které byly v Zimmermannově době určovány zejména tvorbou Haydnovou.
Skladatelových autografů se podařilo Múdré nalézt jen 34, všechny ostatní prameny byly jen opisy. Datované prameny pocházely z let 1770–1942, vznik nedatovaných se dal určit podle jmen opisovačů, vlastníků, písma a papíru. V každém případě musela autorka srovnávat nespočet rukopisů roztroušených na rozsáhlém území. Zimmermannovy skladby se totiž dochovaly ve 105 institucích v Evropě (na Slovensku, v Rakousku, Česku, Maďarsku, Německu, Belgii a Itálii) a v USA. Z pochopitelných důvodů se Zimmermannovy skladby vyskytovaly nejčastěji na území prvních čtyř jmenovaných zemí. Zimmermannovu popularitu potvrzuje též okolnost, že jeho skladby nabízeli ve svých tištěných katalozích hudební nakladatelé jako Breitkopf v Lipsku a Traeg ve Vídni. Třináct evropských nakladatelů, jeden až z Lyonu, Zimmermannovy skladby vydávalo.
Tematický katalog zabírá 339 stran. Podobně jako jiné velké tematické katalogy je uspořádán tak, aby v něm bylo možno doplňovat eventuálně další objevené Zimmermannovy skladby. Jen pro zajímavost uveďme, že v katalogu najde zájemce 40 symfonií, 4 koncerty, 49 komorních skladeb, 8 divertiment, 7 mší a 18 menších církevních skladeb.
Začátky skladeb jsou notovány nejvyšším hlasem a basem a zaznamenány jsou všechny věty. V poznámkovém aparátu jsou uvedeny všechny známé předlohy s datováním, zněním titulního listu, odkazy na RISM a poznámkami o pisatelích, majitelích atd.
Posledních 200 stran je věnováno výčtu katalogů obsahujících Zimmermannovy skladby, vyobrazením vodních znaků papíru a nejrůznějším typům rejstříků (např. názvový, jmenný a d.) Nechybí podrobná bibliografie a seznam použitých zkratek. Posledních 50 stran přináší kopie dokumentů, obrazy, vztahující se k Zimmermannovu působení v Bratislavě a ukázkám Zimmermannových hudebních rukopisů a tisků. Závěr tvoří generální rejstřík osob a míst.
Monografie Dariny Múdré o Antonu Zimmermannovi důstojně reprezentuje slovenskou muzikologii na světovém fóru. Aby se Zimmermannovi dostalo praktického uznání v dějinách evropského klasicismu, bude třeba ještě překonat nedůvěru hudebníků a obecenstva k „nezavedeným“ jménům a zpřístupnit jeho tvorbu hudební veřejnosti dostatkem tištěných materiálů. Dodejme ještě, že práci se podařilo dokončit a vydat díky finanční podpoře Ministerstva školství Slovenské republiky a Slovenské akademie věd.
Tento materiál je chránený autorským zákonom a jeho šírenenie bez súhlasu redakcie alebo autora je zakázané.