Mário Sedlár, organ
Vskutku velký počin uskutečnilo na sklonku loňského roku slovenské hudební vydavatelství Diskant – mimochodem v posledních šesti letech největší producent vážné hudby na Slovensku –, když vsadilo na titul, u něhož se nedá předem sázet na atraktivitu. Varhanní hudba je dnes sama o sobě záležitostí spíše menšinového okruhu zájemců, o to více se cení chuť vstupovat do projektů, které nejsou z hlediska finančního zisku lukrativní. Mecenášství tohoto druhu je třeba jen uvítat. Projekt navíc podpořil i slovenský Hudobný fond.
Dramaturgie CD, jak titul výstižně napovídá, je postavena na závažných i menších dílech autorů německé, české a slovenské kulturní provenience. Je mezi nimi citelná vazba a spřízněnost, neboť je v 19. a 20. století spojovalo kulturní ovzduší Vídně. Tyto národnostní vazby a přesahy sehrály zejména v období romantismu důležitou roli. Dramaturgie je naprosto promyšlená a vyvážená – skladby jsou řazeny na základě kontrastu, liší se charakterem, technickou náročností, propracovaností, barvou a zvukovostí. Velká díla se zde střídají s menšími a celkově vše graduje až k pomyslnému vrcholu, aby od něj směřovalo zpět k drobným liniím.
Velký zvuk, podmanivá barva a výrazovost – zásadní estetické ideály romantické epochy se začaly záhy promítat i do stavby varhan. Varhanáři se usilovali těmto snahám vyjít vstříc a chtěli asociovat představu velkého symfonického orchestru. Proto zaváděli nové technické prvky jako volné kombinace rejstříků, žaluzie či crescendový válec. Nic z toho nechybí nástroji opavské konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie (tedy jeho současné podobě po generální opravě z roku 1991), který si zvolil interpret Mário Sedlár. Varhany pochází z dílny známé krnovské varhanářské firmy Rieger-Kloss. Mají tři manuály, elektrickou trakturu a 56 rejstříků.
A nyní k výběru repertoáru: Mendelssohn, Liszt a Reger jsou zosobněním „svaté trojice“ německé romantické varhanní literatury. Felixi Mendelssohnovi je zde věnována pozornost v podobě podmanivé Sonáty č. 4 B dur. Na ní interpret ukázal zkušenost koncertního, technicky zdatného hráče, který rozumí obsahu hudby a dokáže jí působivě rozezpívat, zvlášť v lyrických místech. Netradiční výběr zaznamenávám u neotřelé skladby, hluboké a meditativní Salve Regina Franze Liszta, která bez jakýchkoliv otazníků podtrhuje autorovu religiozitu. Lisztovo Salve Regina je v Sedlárově citlivé interpretaci, typické nepodbízivou registrací, vskutku podmanivým dílem. První pomyslný vrchol přináší zvukově vyvážené, brilantní Preludium a fuga D dur Franze Schmidta, začínající mohutnými kaskádami akordů a virtuózními pasážemi. V interpretově podání téměř sedmiminutová skladba ukazuje, s jakou lehkostí a noblesou se dokázal vypořádat i s efektními a technicky těžce hratelnými místy bouřlivého romantického díla, ve kterém se dokonce objeví i zvony. Díky vhodně zvolené registraci a citlivému frázování vyniká romantická barevnost nástroje.
Dostáváme se ke konci století a tím pádem ke skladbám, které jsou přímo postaveny na barvě a práci se zvukem, rozrušují klasickou funkční harmonii a experimentují se zvukovostí. Úlohu dramaturgického intermezza dostaly jednak obě kompozice slovenského autora Jozefa Grešáka z Varhanní knihy pro Ivana Sokola, jednak i Wiedermannovo chorální preludium na píseň Chtíc, aby spal. Závěr romantismu by nebyl dostatečně autentický, kdyby nezazněla hudba Maxe Regera, jehož velkorysá koncepce fantazie a fugy na protestantský chorál Halleluiah, Gott zu loben jej staví na piedestal varhanní literatury. Skladba neučarovává ani tak samotným obsahem jako výrazem, velkolepostí, řemeslnou prací a hutností. Nemá jednotící myšlenku, spíše vrství řetězce rozmanitých akordických spojů a vytváří tím jejich plynulou gradaci.
Mário Sedlár nabízí umění mocného výrazu, jehož přirozenost spojená s vytvářením hudebního napětí nemá nic společného s okázalostí nebo prázdnou virtuozitou. Skladby podbarvil vkusnou a barvitou registrací. Škoda, že některé části, např. úvodní věta Mendelssohnova díla, zní poněkud neostře, a to díky poněkud „zvláštní“ definitivní zvukové úpravě, případně vzdáleností mikrofonů od nástroje u nahrávání v prostoru opavské konkatedrály. Je proto lepší u poslechu nastavit zvukový ekvalizér přehrávače na výraznější reprodukci výšek.
CD představuje reprezentativní průřez děl velkých skladatelů romantické epochy německého kulturního okruhu. Proto jej vřele doporučuji nejenom milovníkům varhanní hudby, ale i těm z posluchačů, kteří se s romantickou hudební literaturou teprve seznamují.
Tento materiál je chránený autorským zákonom a jeho šírenenie bez súhlasu redakcie alebo autora je zakázané.