Se světoznámým tenoristou Piotrem Beczałou jsem se setkala v létě v Českém Krumlově, kdy se sice maximálně soustředil na své tvůrčí aktivity – především na relativně spontánní záskok za Roberta Alagnu v postavě Lohengrina v nové inscenaci Bayreuthského festivalu, ale rád si našel čas na příjemný rozhovor...
Dosáhl jste mnoho met na nejproslulejších operních scénách. Jak vnímáte svou kariéru?
Jak permanentní vývoj. Musím si dávat pozor, abych si o sobě příliš nemyslel, jak jsem skvělý. Kdo zpravidla tvrdí, že je na vrcholu a cítí se úžasně, může brzy narazit na neočekávané problémy. Jeho kariéra může být náhle strmá. Pečlivě zvažuji každou smlouvu a některé nabídky i odmítám. Naštěstí jsem v pozici, kdy si odmítnutí role mohu dovolit. Ostatně na operních jevištích vystupuji šestadvacet let. Cítím, že se mi hlas přirozeně vyvíjí, dokonce i sílí. V interpretacích postav jsem hlasově flexibilnější, z čehož mám radost.
Když plánuji novou sezonu, dávám si pozor, abych během roku nezpíval pět nových rolí. Repertoár ztvárněných postav stále rozšiřuji, s radostí jsem obohatil mé portfolio např. o Maurizia z Cileovy opery Adriana Lecouvreur a Rodolfa z Verdiho opery Luisa Miller. Velmi rád zpívám lyrické tenorové party, zejména Edgara v Donizettiho opeře Lucia di Lammermoor nebo titulní roli Massenetovy opery Werther. Z dramatičtějších postav jsem si oblíbil titulní roli Fausta z opery Charlese Gounoda. Lákal by mne Othello Giuseppe Verdiho. Při ztvárnění rolí mne baví odkrývat různé stránky charakterů postav. Uvidíme, co přijde za pár let. Kontrakty s operními domy plánuji s velkým předstihem, většinou s pětiletým výhledem do budoucnosti.
Poodhalíte čtenářům svou pěveckou přípravu před operním představením?
Víte, já jsem si již v době mých studií na Hudební akademii K. Szymanovského v Katowicích vytvořil systém pěvecké přípravy, který mi garantuje určitou jistotu. Mohu vám prozradit, že jsou pro mne důležité tři fáze. Nejdříve se asi patnáct minut rozezpívávám, abych rozehřál a rozcvičil hlasivky a s nimi propojené svaly. Postupně se snažím zpívat v rozsahu, který zahrnuje i velmi hluboké polohy. Ve druhé fázi se zaměřuji na vyšší polohy, ale ne na nejvyšší. Třetí fázi již orientuji podle role daného repertoáru. Je rozdíl, zda zpívám francouzskou, italskou nebo slovanskou hudbu. Produkce jsou totiž odlišné po zvukové stránce, s čímž úzce souvisí rozmanitost volby nasazení tónů. Důležitá je má individuální představa o rozvržení sil v rámci celého operního představení.
Jak se vám zpívá v rakouské metropoli, kde jste od svého debutu v roce 1996 ztvárnil řadu rolí a kde vaše operní výkony doprovází světoznámý Orchestr Vídeňské státní opery?
Když přijedu do Vídně, tak vím, že naladění Orchestru Vídeňské státní opery je o trochu vyšší než bývá zvykem v porovnání s jinými zahraničními tělesy. Jejich rozhodnutí nemohu ignorovat. Pro mne je jejich postoj k ladění zásadní, protože se jim musím přizpůsobit a zpívat intonačně trochu výše. Rád vzpomínám, když jsem zpíval ve Vídni Prince v Dvořákově Rusalce. Líbilo se mi, s jak velkou radostí hráli hudebníci v orchestru Dvořákovu operu.
Máte bohaté pěvecké zkušenosti z operního repertoáru. Která hudební tvorba je vám nejbližší?
Nejbližší je mi romantická hudba francouzská a italská. Domnívám se, že Wagnerova hudba se stala pro mne výzvou relativně pozdě. Z českého repertoáru jsem rád zpíval nejen Prince z Rusalky, ale i Jeníka v Prodané nevěstě a Števu v Její pastorkyni. Samozřejmě, že miluji slovanskou tvorbu. Určitě bych rád opět natočil díla z této provenience. Jsem také upřímně šťastný, že písně Antonína Dvořáka tvoří podstatnou část mého repertoáru. Velmi se mi líbí Dvořákova duchovní tvorba. Když slyším Stabat Mater, mám pocit, že ji lze zpívat sytým operním hlasem a interpretaci obdařit mnoha barevnými odstíny. Jeho skladby mi připomínají velké olejové malby. Antonín Dvořák složil velkolepá díla, která jsou nesmírně působivá.
Na Mezinárodním hudebním festivale Český Krumlov 2018 jste na zahajovacím galakoncertě s velkým úspěchem zpíval árii Prince z Dvořákovy opery Rusalka. Nejen váš zpěv, projev, ale i čeština byly v interpretaci znamenité. Roli jste zpíval na proslulých scénách světa, nejen ve Vídeňské státní opeře, ale i v newyorské Metropolitní opeře nebo při hostování v Národním divadle v Praze. Jaký je váš pohled na výjimečnou Dvořákovu operu?
Potěšila jste mne, že se vám můj výkon v Českém Krumlově líbil. Velmi vám děkuji. Víte, pro mne je zajímavé, jak každá orchestrální sekce v Rusalce zní specificky a jedinečně. Líbí se mi, jak skladatel obohatil příběh množstvím orchestrálních sól a barevných nuancí. Cizí kněžna v opeře patří k vysněným postavám mých pěveckých kolegyň. Princ je krásná role, baví mne ztělesnit jeho složitý charakter, protože má své silné i slabé stránky. Líbí se mi flexibilita postavy, hlasová i pohybová. Když roli zpívám, musím někdy myslet na obor spinto, protože v interpretaci potřebuji vystavět velký lyrický oblouk. Na spinto obor se ostatně v poslední době zaměřuji častěji. V pianové dynamice musím vnímat verismo, vtisknout roli prožitek, hloubku, nezpívat povrchně či plošně. Dvořákova hudba je jedinečná.
Viac v aktuálnom vydaní časopisu.
Piotr BECZAŁA (1966) pochází z obce Czechowice-Dziedzice a studoval u Pavla Lisitsiana a Seny Jurinac na Hudební akademii K. Szymanowského v Katowicích. Patří k nejžádanějším tenoristům současnosti a je pravidelným hostem nejvýznamnějších operních scén Evropy a USA. Kritici v různých zemích světa oceňují jeho krásně měkký lyrický tenor a niterné ztvárnění charakterů postav.
Kariéru zahájil v roce 1996 v Linzi a o rok později se stal členem souboru Operního domu v Zürichu. V roce 2004 debutoval v Královské opeře Covent Garden v Londýně a o dva roky později v Teatro alla Scala v Miláně.
Od svého debutu v MET New York, kde zpíval v roce 2006 roli Vévody z Mantovy ve Verdiho opeře Rigoletto, se stal pravidelným hostem nejen světoznámého divadla v USA, ale i evropských nejprestižnějších scén. S úspěchem hostoval na Bayreuthských a Salcburských slavnostech, dále např. v Bavorské státní opeře v Mnichově, ve Státním divadle v Berlíně, v Královské opeře Covent Garden v Londýně, Mariinském divadle v St. Petěrsburgu nebo v San Francisco Opera.
Často zpívá i na recitálech, na kterých upřednostňuje hudbu z období klasicismu a romantismu. Jeho programy zahrnují písňový a koncertní repertoár. Spolupracuje se světoznámými dirigenty, nejvýznamnějšími orchestry a s vynikajícími umělci. Mnozí lidé znají jeho znamenité výkony i z projektu Metropolitní opery „Live in HD.“
Na svém kontě má řadu alb. Od roku 2012 nahrává exkluzivně pro společnost Deutsche Grammophon, kdy vystoupil například na novoročních koncertech v Semperovy opery v Drážďanech pod taktovkou Christiana Thielemanna. Jeho zatím poslední sólová nahrávka vyšla pod názvem The French Collection v roce 2015. DVD s jeho skvělým debutem v titulní roli opery Lohengrin Richarda Wagnera, na kterém zpívá po boku fenomenální sopranistky Anny Netrebko v roli Elsy, bylo do distribuce uvedeno v roce 2017.
Ve své kariéře obdržel řadu ocenění. V roce 2014 získal cenu „ECHO Klassik“ v kategorii „Pěvec roku“ a letos se stal držitelem Evropské kulturní ceny Taurus.
Tento materiál je chránený autorským zákonom a jeho šírenenie bez súhlasu redakcie alebo autora je zakázané.